Vstup vysokorychlostní železnice do hodnotného krajinného prostředí horního toku Sázavy vyžaduje hledání rovnováhy mezi ekonomickým a funkčním řešením inženýrských staveb a jejich citlivým zasazením do přírodního rámce. Navrhovaná koncepce mostů přes Sázavu a Sázavku předpokládá použití stejného konstrukčního principu pro oba mosty. Jedná se o tvarově jednoduché železobetonové viadukty s  monolitickými pilíři v  pravidelném rozponu a s předpjatým komorovým nosníkem. Dilatační spoje mostovky se nacházejí v  místech zdvojených pilířových dříků v  každém druhém poli. Při výstavbě bude využit moderní systém výsuvného bednění (MSS). Charakteristický vzhled železničního viaduktu se projevuje štíhlou elegantní siluetou a soudobým tvarováním detailů. Velká péče byla věnována začlenění mostů do okolí a jejich přirozenému napojení na terén. Nezbytné zásahy do krajiny během výstavby v  topograficky složité situaci budou rekultivovány vhodnými krajinářskými prostředky.

Výstavba vysokorychlostní tratě představuje rozsáhlý zásah do stávající krajiny, který vytváří v  přirozeném reliéfu výraznou jizvu. I tato jizva se však časem zacelí a krajina se opět obnoví. Návrh vegetačních a terénních úprav je koncipován tak, aby konstrukce byla postupně citlivě začleněna do krajinného rámce, aby se minimalizoval vizuální i ekologický dopad, postupně obnovila přírodní pestrost a stavební zásah časem působil co nejméně násilně. V místech silných terénních zářezů jsou svahy stabilizovány stříkaným betonem. Pórovitá struktura betonu umožňuje uchycení mechů a drobných rostlin, což podporuje postupnou kolonizaci vegetace a přirozené zacelení svahů. Do stabilizovaných ploch je navržena výsadba, kde jsou kombinovány pionýrské druhy dřevin s  kosterními. Pionýrské dřeviny umožní rychlé osídlení prostoru a připraví jej pro pozdější (kosterní) druhy dlouhověkých a odolných stromů, které sice rostou pomaleji, zato zajistí stabilitu a trvalou hodnotu porostu v horizontu několika desetiletí. Takto kombinovaná výsadba umožní rychlé zahojení krajiny a zároveň budoucí rozvoj zdravého a dlouhověkého porostu.

Návrh mostů a jejich umístění do terénu v maximální míře zohledňuje přírodní a kulturní kvality krajiny horního Posázaví. Zvolená architektonická koncepce, odkazující na klasické železniční viadukty, pomáhá začlenit nové inženýrské stavby do tradiční krajiny. Ukončení mostů na předpolích je navrženo pomocí přechodu na zemní tělesa svahováním, s minimem rušivých opěrných stěn a teras. Nezbytné zásahy do krajiny, způsobené výstavbou mostu, budou minimalizovány s ohledem na přírodní hodnoty. Nutné výkopy do strmých svahů v místech založení pilířů budou provedny v co nejmenší míře. Budou zřízeny až na výjimky pouze dočasné staveništní komunikace, které budou po dokončení stavby odstraněny. Součástí řešení je práce s vodou. Princip odvodnění mostu vedený po pilířích mostu umožňuje volný výtok vodního sloupce po vrstevnici do poldrů. Tyto poldry vytváří funkci protierozní terasy, kde se zpomaluje odtok, zvyšuje infiltrace a zároveň se stabilizují svahy. Zpomalení a management odtoku podporuje přirozené zadržování vody v  krajině, snižuje riziko eroze a vytváří místa s podmínkami vhodnými pro uchycení nové vegetace. Dešťová voda je odváděna z mostovky soustavou pravidelně rozmístěných vpustí, napojených na vodorovné svody vedené vnitřní komorou mostovky. Svislé dešťové svody procházejí dnem komorového nosníku a jsou vedeny v zářezech vybraných pilířů. Svody jsou zvenku zakapotovány.

Mostovka je navržena jako soustava dvoupolových spojitých jednotek, z nichž každý úsek je monoliticky spojen s podpůrnými pilíři. Tento přístup eliminuje potřebu ložisek na mezilehlých podporách, které bývají v běžných konstrukcích častým zdrojem náročné údržby.
V důsledku toho jsou dilatační spáry umístěny pouze každých 116 metrů – jedna spára na každé dva úseky po 58 metrech. Na těchto místech jsou pilíře navrženy ve vidlicovitém tvaru (tvar ladicí vidlice), což pomáhá absorbovat a rozvádět napětí vznikající vlivem teplotních změn a dalších vnucených deformací. Trapézový průřez mostovky poskytuje čistší vizuální profil konstrukce. Ačkoliv tento návrh vyžaduje o něco více materiálu, vede jen k omezenému zvýšení nákladů. Na oplátku však nabízí zvýšenou strukturální odolnost a usnadňuje údržbu, spolu s elegantnějším vzhledem. Pilíře postupně zvětšují svůj rozměr od vrcholu k patě, aby adekvátně odolaly proměnnému zatížení konstrukce. V podélném pohledu mají pilíře zapuštěnou drážku, která vizuálně členěním láme plochu pilíře. Tento konstrukční detail umožňuje jednoduché vytvoření dvou samostatných dříků v místě, kde se pilíř spojuje s mostovkou. Základy jsou realizovány konvenčními technikami. Základ pilíře nejblíže stávající železnici je šikmý a vyžaduje dočasný opěrný systém, který umožňuje výkopové práce bez ovlivnění provozu železnice. U dvou pilířů lemujících řeku jsou základy prováděny v ocelových štětových jímkách. Tyto konstrukce umožňují provedení potřebných výkopů pro stavbu patkových základů umístěných pod hladinou řeky.